Vlkodlaci

Tak asi začnu tím, že v tomto článku důkladněji popíši pouze jeden z několika druhů vlkodlaků, protože informace o vlkodlacích, jež jsou schopni fyzické přeměny by podle mého názoru měly zůstat z většiny - jak se říká - "pod pokličkou" (hlavně před lidmi), aby tak nedošlo k jejich zbytečnému úniku, který by mohl mít poměrně fatální následky. Navíc jsou v poslední době poměrně vzácní a já osobně s nimi nemám mnoho zkušeností...

Vlkodlaci jsou zjednodušeně a velmi stručně řečeno různí "lidé" s poněkud zvláštními reakcemi (na některé okolní podněty, atd.), spojovanými s podobným chováním, jaké vykazují zvířata - tedy v tomto případě vlci. Dále se také uvádějí jako jeden z mnoha druhů vnitřních zvířat a dlaků. Mají samozřejmě různé nadpřirozené schopnosti, které jsou však jim samým naprosto přirozené a i z toho důvodu velká část vlkodlaků ani neví, kým vlastně jsou...

"Vlkodlaci jsou nelidé, přesto však chodí do práce, musí platit účty a mohou chytit rýmu..." Slova jednoho ze zasvěcených.

Tzv. vlkodlactví by se správně mělo dělit na dva základní typy: na vlkodlactví umělé a vrozené. Stejně tak ale můžeme rozdělovat lykantropii - psychickou poruchu.

Pseudo vlkodlaci

Pod již zmíněným pojmem vlkodlactví umělé si můžeme představit v podstatě kohokoli, kdo se za vlkodlaka (často i podvědomě) vydává. Takovým lidem říkáme pseudo vlkodlaci (= jako vlkodlaci) a v současné době jím bývá zhruba každé sedmé dítě či mladistvý, bez rozdílu pohlaví. Většinou tak usilovně touží být vlkodlaky, až nakonec začnou věřit své vlastní lži. Pseudo vlkodlaků vám vřele doporučuji se vyvarovat...alespoň na internetu. Akorát o ostatních vlkodlacích - pravých vlkodlacích - šíří pomluvy a kazí pověst celé vlkodlačí společnosti. Typickým znakem těchto lidí bývá například to, že o sobě někde veřejně (např. na internetových diskusích) prohlašují, že jsou vlkodlaci, ale žádný z těch, kdo tak činí, vlkodlakem zpravidla není...nebo je, ale právě jen "jako". Někteří pseudo vlkodlaci dovedou ovládat koncentrovanou biokinezi a třeba se jim opravdu podaří fyzicky se změnit, ale stále je to jen jedna z několika forem vlkodlactví umělého. Jinými slovy, stále se jedná o lidi, nikoliv o vlkodlaky. To, že jste schopni fyzické přeměny do nějaké, v podstatě vámi smyšlené, podoby ještě neznamená, že jste vlkodlak.

Existují také způsoby jak se vlkodlakem stát v případě, že se jím nenarodíte: Případy, kdy se zkrátka jednoho dne (většinou při úplňku, v noci nebo při dnech různých významných dat, např. slunovraty atd.) ve vás "probudí" vnitřní zvíře, jsou jen zřídkavé, ale když už, většinou kdovíproč hlavně v období puberty. Zřejmě se však také jedná o vlkodlactví vrozené, jen se jeho projevy dostaví později. U vlkodlaků může mít někdy puberta trochu jiný průběh, než jaký zpravidla vídáme u lidí.

Celá tato "problematika" (vlkodlaci atd.) úzce souvisí s šamanismem a dalo by se vlastně říci, že se jedná o takovou vzdálenou odnož. Tuto skutečnost si však někteří šamané nechtějí moc připouštět, poněvadž o vlkodlacích ve společnosti koluje celá řada pomluv, pověr a báchorek, a tím si spousta lidí vytváří předsudky. Někteří lidé (i šamané) mimo jiné například tvrdí, že jsou vlkodlaci spojenci satana a podobné HLOUPOSTI!

Charakteristika a příklady schopností

Je nutno podotknouti, že vlkodlaka je na první pohled prakticky nemožné rozeznat od člověka, protože se již téměř všichni přizpůsobili podmínkám dnešního života a částečně už vlastně ani nejsou těmi co bývali... 

Čich a sluch - nejcitlivější smysly

Vlkodlaci mají zpravidla nejlépe vyvinuty především dva smysly - čich a sluch. Jedním ze znaků naprosté většiny vlkodlaků, je extrémní citlivost na zvuky o vysoké frekvenci. Každý vlkodlak dá raději přednost velmi hlasitým zvukům o nízké frekvenci než polovičně tak hlasitým zvukům o frekvenci vysoké, poněvadž některé zvuky o velmi nízké frekvenci, které je člověk s průměrným sluchem schopen zaznamenat, vlkodlaci neslyší. Naproti tomu je zase vlkodlačí ucho schopno zaznamenat zvuk o velmi vysoké frekvenci, jaký vydává například takzvaná "němá píšťalka", která se často využívá k práci se psy. 

Podle čichu dokáží vlkodlaci s velkou přesností poznat, kdo před chvílí držel například nějaký fix (záměrně jsem jako příklad uvedla fix, protože z je z něj výrazně cítit chemie). Pokud vlkodlak své čichové schopnosti trénuje, je časem schopen člověka poté i vystopovat - podle předmětu, na kterém zanechal svoji pachovou stopu - tedy v tomto případě v podobě fixu). Je ale nutno podotknouti, že vlkodlaci nemají většinou ani jeden z popisovaných smyslů natolik vyvinutý, jako například psi nebo vlci. Minimálně odnož vlkodlaka, o které článek pojímá... 

Zrak

Spousta lidí si myslí, že vlkodlaci mohou mít vrozené nějaké zrakové vady, ale není tomu tak. Maximálně lehká barvoslepost, kterou však mohou přirozeně trpět i lidé :-) Vlkodlaci většinou lépe (ostřeji) vidí na dálku než na blízko. Podobně jako vampýři či kočkodlaci, umějí i vlkodlaci s patřičnou úrovní dovedností zaznamenat objekty ve svém okolí, i přesto, že je nevidí (např. v hodně velké tmě nebo se zavřenýma očima). Nenechte se ale zmást, vlkodlaci vidí ve tmě i za šera poměrně dobře a ve srovnání s lidským zrakem i ve velké tmě vidí vlkodlak stále lépe než člověk. Někteří vlkodlaci dovedou (v jisté míře a jen matně) vidět ve tmě, i přes zavřené oči. Podobně jako vampýři, mohou vlkodlaci také dokonce trpět až lehkou přecitlivělostí na světlo. Ostrost, s jakou vlkodlaci vidí je také na o něco větší úrovni, než u člověka s průměrným zrakem, a to hlavně ve tmě. Zpravidla každý vlkodlak musí být schopen úmyslně měnit barvu své duhovky. Většinou se jedná o tyto barvy: černá, žlutá, oranžová. Tato schopnost se však v průběhu vývoje může samostatně a často nepředvídatelně rozvíjet. Jinými slovy, v některých vývojových fázích vlkodlaka mu tato schopnost může být například zcela odepřena a duhovka si jaksi začne dělat co chce, nezávisle na vůli samotného vlkodlaka. 

Síla vůle

Vlkodlaci dále mohou umět velmi dobře komunikovat s určitými zvířaty - jako je například pes nebo vlk, a do jisté míry s nimi manipulovat. Tyto schopnosti samozřejmě nejsou hned od začátku perfektně vyvinuty u žádného vlkodlaka. 

Dále dokáží přirozeně a prakticky bez intenzivnějšího tréninku ovládat různé kineze, zejména tetrakinezi či thermokinezi (případně biokinezi). Netvrdím, že běžný člověk se takovým dovednostem nedokáže naučit, ale je tu zkrátka rozdil...

____________________________________________________________________________________

U někoho se vlkodlactví může projevovat už od malička (jedná se tedy o vlkodlactví vrozené), někdo si začne připadat trochu "jinak" až nejbližší roky nebo měsíce (nejčastěji pak v již zmiňovaných 15-16ti letech). Není ale nikdy jasné zdali ten, kdo některý/é z uvedených "příznaků" na sobě může pozorovat, je rozhodně vlkodlak, to už je pak potřeba rozebírat trochu více do podrobna... Také se ale poměrně často stává, že dotyčný ani neví, že je někde uvnitř vlkodlakem či jinou nadpřirozenou bytostí.. 

K proměně

Někdy se jako proměna uvádí schopnost změny mimiky do takové fáze, že dotyčný opravdu vypadá, jako vlkodlak (vyceněné zuby, spodní čelist posunuta mírně dopředu, atd.) Není to však považováno za fakt - velká část vlkodlaků žádné takové "proměny" není schopna... Jedná se spíše o věc spojenou s představami... Naopak dosti podstatnou součástí vlkodlačí proměny je schopnost měnit barvu očí (duhovky) na žluto, černo, oranžovo...a na jiné * - to záleží na řekněme typu či odnoži vlkodlaka, o kterou se jedná... Některé se snáz přizpůsobují okolním podmínkám, pro některé to může představovat veliký problém. Také ale musím podotknouti, že u vlkodlaků např. schopnost změny barvy duhovky není "zapříčiněna" biokinezí a stejně tak s fyzickou přeměnou některých druhů (vlkodlaků) nenapomáhá koncentrovaná biokineze...pokud se ovšem nejedná o již zmíněné tzv. pseudo vlkodlaky. 

Mimochodem, na některých fotografiích nebo videích se pak výše uvedené barvy mohou jevit jako jen těžko popsatelná, blyštivě, ale zároveň matně červená - jiná, než se objevuje na fotografii člověka při špatném osvětlení (tzn. při fotografování vlkodlaka vůbec špatné osvětlení být nemusí a stejně bývá jiná barva očí na fotografii/videu znatelná)... U druhu tzv. vlkodlaka s částí vlčího těla se (jak jsem již popisovala) dotyčný dokáže měnit ve vlka nebo v něco na ten způsob.

Reakce zvířat

(V přírodě) potenciální vlčí (predátorova) kořist může na vlkodlaky reagovat negativně a často bývá s takovým člověkěm více ve stresu - mám namysli hlavně hlodavce...

_____________________________________________________________________________________

A na závěr bych vás ještě chtěla informovat o novém internetovém portálu (nebo jak to říct) s vlkodlačí tématikou: werewolvessupportwebsite.yuku.com/. Předem vás ale upozorňuji, a také se za to chci omluvit, že velká část článků, uvedených na stránkách WSWS (v odkazu) je zatím nekompletní...

To by bylo tedy k tomuto článku vše... Kdyby se někdo náhodou ještě na něco ohledně tohoto tématu chtěl zeptat, určitě může zkusit cokoliv a pokusím se pomoci :)

PS: zde uvedu odkaz na takový krátký testík pár základních znalostí o vlkodlacích: www.survio.com/survey/d/M9R1A2W4B8Q9O9E0C